Vodík, aneb nový typ elektromobilů
Automobily s pohonem na elektrický proud nemusejí být nabíjeny ze zásuvky. Na trh v posledních letech vstupuje nová vodíková technologie, která má mnoho předností „obyčejných” elektromobilů a přitom je zbavena jejich dvou základních vad. Ty spočívají v poměrně krátkých dojezdových vzdálenostech a dlouhé době nabíjení.
Elektromobilita ve smyslu cestování vozidly poháněnými elektřinou se v poslední době stává velice populární. Automobiloví výrobci se doslova předhánějí v prohlášeních o brzkém uvedení plné škály modelů ověřených motorových vozidel v elektrifikované verzi na trh. Současně některé země a města už vyhlásily datum, po kterém nebude možné koupit automobil na klasická ropná paliva nebo bude těmto vozidlům zakázán vjezd do center velkých měst.
Přes tento boom na elektrická vozidla stále ještě nejsou dořešeny dva základní problémy této technologie: dojezdová vzdálenost a doba dobíjení.
Zřetelně je to vidět na příkladu nedávno prezentované druhé generace elektromobilu Nissan Leaf, který je v současné době nejrozšířenějším elektromobilem na světě. Při prodloužení dojezdové vzdálenosti na více než 300 km je stále potřeba k nabití baterie tohoto vozidla z běžné zásuvky i 16 hodin. Rychlonabíječka sice může zkrátit tuto dobu na 40 minut, i tak je to ale stále mnohem víc, než v případě tankování klasických pohonných hmot na čerpacích stanicích, jichž je ostatně nesrovnatelně víc, než rychlonabíjecích stojanů. Na příkladu Nissana Leaf se tak zřetelně rýsuje základní paradox a slepá ulička, do níž zabředly elektromobily nabíjené z externích zdrojů elektrické energie. Tlak na zvyšování dojezdové vzdálenosti si vynucuje instalaci větších a těžších baterií, což zase dále prodlužuje dobu nutnou k jejich nabití.
Nabízí se proto otázka. Musí být auto na elektrický pohon dobíjeno pouze ze zásuvky? Ukazuje se, že ne nutně. Na evropském trhu ve vybraných zemích, například ve Spolkové republice Německo, jsou již dostupné elektromobily s dojezdem i 700 kilometrů, jejichž nabíjení či v podstatě tankování zabere sotva několik minut. Mluvíme tu o automobilech s pohonem na vodík, ze kterého vzniká v palivových článcích elektrická energie, která napájí „klasický” elektromotor. Příkladem takového řešení může být vozidlo Toyota Mirai, které je první sériově vyráběným sedanem na vodík. Doplnění vodíkové nádrže v tomto voze trvá sotva pár minut, při čemž je tento automobil v podstatě malou mobilní elektrárnou (vodík je nositelem energie), která může v havarijních případech zásobovat elektrickou energii středně velký dům i po dobu jednoho týdne. Jediným odpadním produktem při výrobě elektrické energie ve vodíkovém automobilu je přitom vodní pára.
Toyota Mirai, stejně jako jiné modely vodíkových aut, není u nás ještě dostupná, a to s ohledem na nedostatek vodíkových čerpacích stanic. I když Česká republika je i v tomto směru do jisté míry průkopníkem. Jako vůbec první ve střední Evropě byla v listopadu 2009 otevřena první česká čerpací stanice na vodík v Neratovicích. Tankuje u ní experimentální vodíkový autobus, který provozuje Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Vodíková čerpací stanice plní vozidla plynným vodíkem o tlaku 300 barů, zásobníky autobusu naplní za zhruba 10 minut. Podle Národního akčního plánu čisté mobility, který schválila v listopadu 2015 česká vláda, by jich mělo během deseti let vyrůst po celé republice dalších pět. Stejně jako ta první, i ony by měly být uzpůsobeny nejenom pro tankování speciálních vodíkových autobusů, ale také osobních vozidel. Stejný a možná i rychlejší vývoj se dá očekávat i v dalších zemích Evropského společenství, zejména v Německu, ale i jinde ve světě.
Vodíková auta by se tak měla začít objevovat stále častěji. A nejenom auta. Vodíková technologie je totiž přenosná a je použitelná v různých oblastech, například v městské hromadné dopravě. Podobně jako my testuje prototypy vodíkových autobusů například japonská Toyota. Její první už sériově vyráběné autobusy mají podle záměru firmy vozit účastníky Letních olympijských her v Tokiu v roce 2020. A to samozřejmě není zdaleka vše. Vodík totiž může pohánět vlaky, lodě a dokonce letadla. Jeho zdrojů by mělo být dostatek. Tisíce a miliony tun ho vyrábí průmysl jako odpadní produkt a dá se získat i z řady běžných surovin.
Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat v komentářích? Neváhejte se podělit o svůj názor a komentář v dolní části článku. A nezapomeňte – vždy před koupí automobilu, motocyklu nebo dokonce přívěsu zkontrolujte historii vozidla pomocí autoDNA na základě čísla VIN. Prověřování VIN je jednou z nejdůležitějších věcí, kterou je třeba udělat, než se rozhodnete koupit ojeté vozidlo. AutoDNA vám tak pomůže učinit informované rozhodnutí.
