Dálnice v Evropě – poplatky, zkontrolujte, kde zaplatite

Cestování nejen vzdělává, ale především žene globální ekonomiku. Nejlepším příkladem toho je Evropa, kde se systém dálnic po desetiletí rozvíjel bezprecedentním způsobem a tempem. Nesporným hegemonem a vzorem pro následování na tomto poli je Německo, právě náš západní soused vytvořil kult pohodlného, ​​bezpečného a rychlého cestování osobními automobily, motocykly a těžkými vozy. Jaké jsou dálnice v Evropě?

 

I ostatní země starého kontinentu udělaly v této oblasti velký pokrok, díky čemuž nám umožní dojet na okraj kontinentu v pár desítek hodin jízdy po dálnicích za kariérovými či dovolenkovými účely. Bohužel v každé ze zemí vypadá systém výběru mýta trochu jinak (pokud existuje), vyžaduje chvilku přípravy, než vyrazíte. Pojďme se podívat na evropské poplatky na dálnicích.

 

Poplatky na dálnicích v Evropě – ceny a způsoby výběru poplatků

Masivní rozvoj rychlostních silnic v Evropě, včetně dálnic pro jednotlivé země, bylo, je a vždy bude neuvěřitelnou zátěží pro státní rozpočet. Zatímco Německo si jako ekonomický magnát kontinentu stále nemusí dovolit žádné mýtné pro osobní automobily, jiné země používají různé systémy výběru mýtného již delší dobu. Mějme na paměti, že ministerstvo financí žádné země nekončí se svými výdaji, když jsou státní silnice a dálnice uvedeny do veřejného užívání – pak jsou nekonečné potřeby související s udržováním silnic v řádném stavu, aktuálními opravami, údržbou parkovišť u silnic nebo odklízením sněhu v zimě v zájmu bezpečnosti všech uživatelů.

 

Dálniční známky

V mnoha evropských zemích můžeme projet zpoplatněné úseky silnic legálně tím, že si předem zakoupíme dálniční známky. Tento typ mýtného se používá mimo jiné ve Švýcarsku, Česku, Rakousku, Slovensku, Rumunsku, Maďarsku, Slovensku a Slovinsku. S výjimkou Švýcarska můžeme dálniční známku zakoupit v archaické podobě – ​​k dostání např. na čerpacích stanicích v podobě nálepky umístěné na čelní sklo nebo přes vyhrazené webové stránky (?) V posledním případě obdržíme na e-mailovou adresu on-line dálniční známku s uvedenou značkou a modelem vozidla a registrační značkou – na jejím základě je kontrolní systém a autorizované služby schopny platbu ověřit.

Dálniční jízdy ve dříve zmíněných zemích platíme dálniční známkou, kterou si kupujeme dle vlastní potřeby, obvykle na 7/10 dní, měsíc nebo celý rok. Tato forma využívání zpoplatněných dálničních úseků opravňuje držitele dálniční známky k neomezenému počtu jízd v zakoupeném období – což je z finančního hlediska pro řidiče mimořádně výhodnější než platit pokaždé za konkrétní úsek dálnice, jako to je například v Polsku nebo Itálii. Více informací naleznete zde.

 

Mýtné

V Česku je pro vozidla do 3,5 tuny a motocykly platným způsobem platby dálniční známka zakoupená ve vyhrazeném distribučním místě nebo online. Auta a dvoukolová vozidla kupují dálniční známky na konkrétní dobu. Zcela jinak jsou náklady na cestování v ČR účtovány u těžkých vozidel – nad 3,5 tuny a autobusů. V souladu s platným zákonem je mýtné zpoplatněno systémem Myto. Výše poplatku závisí na typu vozidla, počtu náprav a emisní třídě. Veškeré povinné údaje týkající se vozidla registrovaného v systému poskytuje uživatel při registraci. Pouze úspěšná registrace umožňuje vyzvednout si samotná ovládací zařízení na stanici, případně objednat s doručením poštou. Více o českém systému výběru mýtného si můžete přečíst zde.

 

 

 

E-mýtné

Systém výběru mýta se v jednotlivých evropských zemích liší, což je zřejmé, ale i  v rámci jednotlivých územních celků existují i ​​různé závislosti. Nejlepším příkladem je Polsko, kde kromě státních dálnic spravovaných Generálním ředitelstvím státních silnic a dálnic (GDDKiA) existují koncesní úseky provozované soukromými subjekty s odlišným systémem výběru mýtného. K usnadnění života běžným řidičům i profesionálním řidičům a firmám slouží E-Myto – elektronický systém výběru mýtného.

Na státních dálničních úsecích můžeme mýtné platit dvěma způsoby, například koupí klasické jízdenky na čerpací stanici s konkrétním datem a časem jízdy, trasou a typem vozidla. Můžeme také provést platbu online, v důsledku obdržíme e-ticket obsahující stejné údaje. Na koncesních úsecích jsme ale přinuceni – nejen v Polsku – k manuálnímu systému výběru mýta s brankami. V uzavřeném systému vybírání plateb si řidič vyzvedává jízdenku u vjezdových bran – poplatek se ale vybírá až u brány končící placený úsek. V paralelním systému otevřeného výběru platby za konkrétní dálniční úsek provádějí předem – na startovní bráně. Jízda po zpoplatněném úseku dálnice pak zahrnuje časté zastavování na místech výběru mýta.

Řešením tohoto problému jsou nejrůznější bankovní aplikace nebo aplikace systému e-toll. Jejich hlavním úkolem je automatické vybírání plateb přímo z našeho bankovního účtu (nebo platba předem) bez naší účasti. S pomocí aplikace jsme schopni cestovat bez stresu, aniž bychom riskovali jízdu zdarma. V aplikaci e-toll uživatel musí zadat všechny požadované údaje jako registrační značku vozidla, zemi registrace a řadu dalších. Státní systém mohou využívat i řidiči osobních automobilů na dálnicích: A2 Konin-Stryków, A4 Wrocław-Sośnica.

 

 

 

EETS

Svůj podíl na standardizaci světa dálnic v Evropě samozřejmě má Evropská unie, konkrétněji na regulaci problematiky mýtného. Tentokrát se však představitelé EU namísto typického sjednocení předpisů v jednotlivých členských státech rozhodli podle direktivy Evropského parlamentu a Rady Evropské unie zřídit Evropský systém elektronického výběru mýtného – EETS. Podle jeho rozumných předpokladů měl tento systém umožnit bezplatné cestování po celé jednotě pouze pomocí jednoho zařízení – tzv. OBU – které se plynule propojuje s národními systémy a platí příslušné daně, samozřejmě v závislosti na kategorii vozidla. V podstatě se záměr podařil, evropský trh se otevřel komerčním poskytovatelům služeb pro přepravu nad 3,5 tuny, jak uživatelům osobních automobilů, tak i motocyklů. Při podpisu smlouvy s vybraným operátorem poskytujeme mimo jiné kategorii vozidla, poznávací značku, emisní třídu a řadu dalších. Zúčtování provádíme přímo s operátorem, poté daná společnost převádí peníze za naši cestu na účet ministerstva financí konkrétní země. Drtivou většinu systémů EETS využívají z pochopitelných důvodů řidiči nákladních automobilů a autobusů, ale vyplatí se vybavit osobní automobil takovým zařízením při plánování eskapády s karavanem – tato souprava může přesáhnout hmotnost 3,5 tuny, což ukládá povinnost zaplatit. Řízení osobního automobilu s těžkým přívěsem bez jeho zahrnutí do mýtného je považováno za chybějící jízdenku – což bude mít na Generálním ředitelství státních silnic a dálnic (GDDKiA – Polsko) nebo jeho zahraniční obdoby vážné finanční důsledky.

 

Eurovignette

Jeden ze systémů vybírání mýtného za cestování po vybraných silnicích EU je portál běžně známý jako Eurovignette – vlastně VirtualVignette. Navzdory svému běžnému názvu se nejedná o obecně evropský systém. Je k dispozici pouze ve Švédsku, Lucembursku, Nizozemsku a Dánsku. Týká se pouze vozidel s největší povolenou hmotností nad 12 tun – autobusy jsou z ní vyloučeny. Eurovignette se proto zaměřuje na odvětví mezinárodní dopravy. Mýtné se platí zakoupením dálniční známky před vjezdem na území daného státu, před zahájením využívání místní dálniční sítě. Platba a nákup dálničních známek se provádějí na určeném místě výběru mýtného podepsaného provozovatelem systému, společností AGES, nebo online. Po poskytnutí všech požadovaných údajů o vozidle, období, na které dálniční známku kupujeme, provedeme převod -je možné zaplatit bankovní kartou Visa, MasterCard nebo řadou palivových karet. Sazba mýtného se samozřejmě neodvíjí pouze od časového rámce, klíčový je počet náprav a stáří vozidla – emisní norma.

 

Bez poplatků

Cestování po Evropě nemusí vždy znamenat přemrštěné náklady na palivo a dálnice. V mnoha zemích jsou sekce spravované vládními institucemi stále bezplatné. Samozřejmě ne pro každého. Bezplatné cestování je vyhrazeno pouze pro osobní automobily a motocykly. Na nákladní dopravu se nevztahují tyto slevy. Bezplatnou dálniční síť pro osobní automobily má samozřejmě Německo s vynikající a neustále modernizovanou silniční sítí. Další země bez poplatků jsou: Litva, Monako, San Marino, Finsko, Ukrajina, Lucembursko, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Estonsko a Belgie. Výjimkou jsou mosty a tunely ve Švédsku, Belgii, Dánsku a Nizozemsku. V Polsku ale stále najdeme řadu bezplatných úseků dálnic. Zdarma projedeme i úsek dálnice A1 od české hranice po Toruň nebo dálnici A2 ze Zgierze do Varšavy. Zajímavé je, že ve Francii po více než třech tisících kilometrech státem spravovaných dálnic jezdí osobní auta zdarma – zbývající úseky dálnic jsou ve správě soukromých firem odpovědných za jejich provoz a výběr mýtného.

 

Nákladní auto na dálnici

Jak jsme již uvedli, cesta s vozidlem nad 3,5 tuny je povinně zpoplatněna. To platí nejen pro nákladní automobily a autobusy. Tato kritéria je také pro těžší obytné vozy a osobní automobily s taženým přívěsem. Při cestování s takovou soupravou musíme jako řidiči pamatovat na řádnou přípravu na cestu – nejen po stránce technické, ale i formální. Zatímco občasné prázdninové cesty s častými zastávkami pro placení mýtného v různých zemích se nezdají být extrémně problematické, pro odvětví dopravy má to klíčový význam. V důsledku tlaku zákazníků čekajících na objednané zboží mají dopravní společnosti již léta k dispozici mnoho provozovatelů systémů elektronického výběru mýtného (právě fungujících na základě zadání EETS). Díky spolupráci pouze s jedním operátorem je dopravní podnikatel schopen v klidu a hlavně plynule urazit další kilometry po Evropě bez obav z problémů s nezaplaceným silničním úsekem. Často přitom získá přístup k přehlednému seznamu uskutečněných cest s přihlédnutím k nákladům v jednotlivých zemích. Důležitá je i sběrná faktura za celé zúčtovací období.

 

Poplatky za tunely a mosty v evropských zemích

Dálniční poplatky jsou často jen jedním z výdajů, které musíme zaplatit za používání silniční infrastruktury. Dodatečné daně za použití vybraných mostů a tunelů vybírají i země, kde právě za samotné dálnice neplatíme. Ve Francii samozřejmě zaplatíme za Eurotunnel, tunel Prado Carenage (Marseille) 2,80 EUR, tunel Maurice Lemaire – silnice N159 7 km dlouhá – 16,9 EUR, most La Rochelle 8-16 EUR dle období a další. Můžeme také využít placené tunely v Itálii: tunel Great St Bernard mezi Itálií a Švýcarskem – cena 50 EUR pro dvě strany, tunel du Mont Blanc Itálie-Francie 65 EUR pro dvě strany, tunel Munt La Schera Itálie-Švýcarsko 45 EUR pro dvě strany. V Dánsku zaplatíme za přejezd přes most Oresund zhruba 50 EUR a za most Storebaelt o něco méně než 40 EUR – díky nim se budeme moct pohybovat po zemi a cestovat do Švédska bez použití trajektových přejezdů.

 

Omezení rychlosti na dálnicích v Evropě

Cestování vychovává a učí, někdy velmi přísným způsobem, kvůli platným rychlostním limitům. Když se vydáme na evropskou cestu po dálnicích – ale nejen – měli bychom si osvojit platná omezení a v rámci zachování sebekontrolu i výši případných pokut za překročení rychlosti. Pamatujme také na to, že nemůžeme počítat s chybou měření nebo jakoukoliv tolerancí ze strany policii. Pojďme se podívat na aktuální rychlostní limity na dálnicích v Evropě:

• Polsko 140 Km/h
• Česko 130 Km/h
• Bulharsko 140 Km/h
• Německo bez omezení rychlosti na části úseků, doporučená rychlost 130 Km/h
• Norsko 100 Km/h
• Švýcarsko 120 Km/h
• Nizozemsko 130 Km/h
• Belgie 120 Km/h
• Řecko 130 Km/h
• Rakousko 130 Km/h
• Dánsko 110 Km/h
• Chorvatsko 130 Km/h
• Itálie 130 Km/h
• Maďarsko 130 Km/h
• Rumunsko 130 Km/h
• Slovensko 130 Km/h
• Slovinsko 130 Km/h
• Francie 130 Km/h
• Litva 130 Km/h
• Portugalsko 120 Km/h
• Španělsko 120 Km/h
• Irsko 110 Km/h
• Finsko 100-120 Km/h
• Švédsko 120 Km/h
• Spojené Království 112 Km/h

 

Kde se vyplatí odpočinout na cestách? „Stanice“ pro odpočinek na dálnici

Používání evropské dálniční sítě není jen komfort cestování, pokud nenarazíme na dopravní potíže způsobené rekonstrukcí nebo nehodou. Je to také dobře rozvinutá infrastruktura kolem dálnic, která umožňuje cestujícím natankovat, odpočívat, sníst a nakoupit ty nejnutnější věci. Počet dostupných servisních míst je různý, stejně jako hustota jejich umístění – mnoho z nich má rozsáhlé restaurace a dokonce i motely. Musíte však uznat, že samotné dálnice (jistě s výjimkami) zajímavými výhledy nezaplňují. Při cestování v rámci delší pauzy nebo noclehu se vyplatí sjet z dálnice a poznávat svět.

Chorvatsko je vždy jednou z nejoblíbenějších dovolenkových destinací Poláků. Na cestě k Jadranu je hřích nenavštívit Vídeň. Hlavní město Rakouska imponuje v mnoha ohledech – především svou architekturou. O něco dříve, cestou na chorvatské pobřeží, míjíme české Brno, i zde čekají na průzkum četné památky.

Výlet do Neapole a dále na jih Itálie znamená tisíce kilometrů dálnic, ale také tisíce důvodů dokonce i pro celodenní pauzu. Terst, Benátky, Bologna, Florencie nebo Řím jsou jen ta nejznámější města, která musíte ve svém životě vidět a ztratit se v historickém centru. Méně přeplněná turisty a zároveň o něco dostupnější budou samozřejmě menší města, přesto s fenomenální architekturou.

Samotná myšlenka cestovat autem do Portugalska se zdá jako šílený nápad. Více než 3200 kilometrů, i když vezmeme v úvahu zcela rychlé tempo jízdy a změny řidičů, znamená několik desítek hodin nepřetržité jízdy. Ale stojí to za to? Konfigurací tras je dostatek, po cestě můžeme obdivovat mnoho německých měst jako Drážďany, Erfurt nebo Frankfurt nad Mohanem. Další varianta trasy vede přes Berlín, Belgii a Paříž – v každém z těchto měst si úspěšně odpočineme před další cestou.

Na samotných dálnicích najdeme i velká místa pro odpočinek. Na německé dálnici A1, necelých 20 minut jízdy od Hamburku, se nachází Raststätte Hollenstedt – dobře udržovaný motel, parkoviště pro několik stovek vozidel, restaurace a čerpací stanice. Podobných míst je na dálnicích v Německu spousta – úroveň čistoty nebo obsluhy se mezi nimi samozřejmě může dramaticky lišit. V Itálii nemůžeme počítat s mimořádně kvalitním ubytováním na parkovišti u dálnice, s výjimkou obytných vozů, pro které je často vytvořena samostatná zóna – často je k dispozici sprcha zdarma. V Itálii je mnohem snazší najít dobrý standard ubytování o pár set metrů od sjezdu z dálnice. Při vjezdu do slunné Itálie z Rakouska například v okolí Padovy najdete desítky přívětivých hotelů – podobná situace je v okolí všech sjezdů z dálnic. Při hledání míst pro delší odpočinek (i přes noc) podél celé evropské dálniční sítě jsou velmi užitečné široce známé aplikace. Tímto způsobem si nejen zarezervujeme místo předem, většinou vybereme místo přímo u dálnice, získáme vyšší standard za nižší cenu.